Den 1.

Dnes 13. 6. jsme jeli na ozdravák do hotelu Kyčerka. Cesta autobusem byla dlouhá, ale utekla nám celkem rychle. Zpívali jsme si, povídali, hráli na ukulele. Bylo to celkem dobré. Když jsme přijeli na hotel, učitelé nám přidělili pokoje a ubytovali jsme se. Potom jsme se podívali do jiných pokojů, jak to tam vypadá. Pokoje máme hezčí, než jsme měli vloni, když jsme tady byli. Postele, nábytek i podlahy jsou úplně nové na většině pokojích. Když jsme se vybalili, šli jsme na oběd. Měli jsme hrachovou polévku a kuře s rýží a okurkový salát a bylo to výborné. Potom si nás paní učitelka Kusiaková zavolala do klubovny a začali jsme dělat obálky, do kterých si budeme dávat různé vzkazy. Odpolední klid skončil a začala sranda. Paní učitelka Kusiaková s panem učitelem Nálepou nám vybrali na odpoledne snad nejtěžší hru na světě. Jmenovala se Aréna. Na začátku jsme mysleli, že to bude v pohodě. Ale v polovině jsme zjistili, že je hrozně těžká a už jsme byli úplně na pokraji svých sil. Všichni byli udýchaní a už jsme nemohli. Měli jsme družstva po šesti nebo po sedmi a běhali jsme ve dvojici takový okruh na louce. Za každé oběhnuté kolo jsme si počítali bod, stejně jako i za to, když jsme při běhu předběhli jinou dvojici. Vážně jsme chtěli zvítězit a nikdo z nás to nevzdal, takže si asi dovedete představit, jak jsme po prvním desetiminutovém kole vypadali… Pak jsme měli dlouhou pauzu na odpočinutí, pití a taky, abychom vymysleli do druhého kola lepší taktiku. Druhé kolo bylo naštěstí jen pětiminutové. V poslední minutě začalo z ničeho nic lít jako z konve. Tak jsme běželi zpátky do hotelu a osušili jsme se. Jakmile déšť skončil, tak jsme vylezli na balkóny a povídali jsme si. Někteří hráli deskovky, někteří si vymýšleli hry a někteří se nudili. Potom si nás učitelé zavolali do klubovny a povídali jsme si o hře Aréně, co se nám na ní líbilo a co zase ne. Potom jsme měli ještě chviličku osobní volno a byla večeře. Výborná večeře – špagety s omáčkou a masem. Po večeři jsme měli čas na přípravu na uvítací diskotéku, která se konala v jídelně a bavili se úplně všichni. V devět hodin byla diskotéka ukončena a my jsme odešli na pokoje a o půl desáté učitelé zaveleli večerku … a tak jsme šli spát… Teda, učitelé si to mysleli 😀

                                                                                                                                                    Maruška, 6. B

Den 2.

Posíláme pozdravy z druhého dne. Naši reportéři byli dnes natolik vytížení, že neměli ani chvilinku prostor k napsání reportu z uplynulého programu. Slunečné počasí, výměna jehly za hasičskou přilbu, mnoho sladkostí, ale i blikačky na kšiltovku, či kondomy…. To vše byly věci, které děti vyměnily s obyvateli bydlícími v blízkosti hotelu. Zažily mnoho úsměvných okamžiků při výměně od jehly po konečné úlovky… Co při hře Jak dědeček měnil zažily, následně ztvárnily prostřednictvím různých forem dramatického projevu – scénky, pohádka, one man show…. Po poledním klidu jsme se přenesli do Severských zemí a podnikali jsme jejich pravidelně se konající Severské hry na speciálních SKI.  Následoval program dle vlastního uvážení. Někteří si povídali, jiní hráli badminton, či volejbal, jiní vyběhli po strmé louce k lesu a z kopce si házeli s freesbee a míči. Večer se nesl v duchu deskových her, případně filmového promítání snímku Most do země Terabithia. Někteří si v závěru filmu poplakali nad dojemným závěrem. Celodenní program jsme zakončili VEČERNÍM RESUMÉ. Kdo chtěl, podělil se o nejlepší zážitek dne, případně udělil pochvalu, komu chtěl. Opět máme za sebou úžasný den, naplněný spoustou pohybu, slov a jídla

Ve středu jsme šli na túru na rozhlednu Miloňová. Ušli jsme asi 16 kilometrů. Cestou zpět jsme sbírali odpadky, které jiní lidé odhodili do přírody. Na závěr cesty jsme si na osvěžení koupili nanuky a v odpoledních hodinách se vrátili zpět na hotel. Do večeře zbývala asi hodina a tak jsme ji využili každý dle svého. Někdo už jen odpočíval a povídal si s ostatními, jiní hráli volejbal, nebo badminton. Po večeři jsme měli ještě prostor na osobní volno. Asi po sedmé hodině jsme s učiteli rozdělali oheň a opékali jsme špekáčky, do toho někteří využívali možnosti hřiště, takže se zase hrál volejbal a jiní si kopali, či házeli s freesbee. Byla to pohoda. V noci byli šesťáci probuzeni okolo půlnoci, čekala na ně tajně připravená stezka odvahy. Deváťáci, kteří stezku připravovali, se na tuto akci velmi těšili. A podle zážitků a slov šesťáků se jim také stezka povedla a mladším spolužákům udělali tímto počinem radost. 

Čtvrteční dopoledne bylo spíše odpočinkové, šesťáci si vytvářeli trička na památku – otisky rukou a prstů se navzájem zvěčnili na trička svých spolužáků. Starší ročníky pak využili čas na sportovní aktivity, povídání a relax po předchozím náročném dni. Po obědě odešli osmáci na aquapark, užít si vodní radovánky. Sedmáci, pár deváťáků a všichni šesťáci pak vyrazili na bazén o dvě hodiny později. Využít se dal tobogán, různé prolézačky nad vodou, venkovní posezení s nastavitelnými lehátky a výhledem na Beskydy, ale také veliká vířivka, či bar s občerstvením. Krásné slunečné počasí uplynulých dní vystřídal vydatný déšť, který spláchl pyl a prach a schladil rozpálenou zem. Poslední večer jsme ukončili závěrečnou diskotékou, kterou jsme si užili každý po svém. Někdo tancoval a zpíval, jiní kecali, další hráli deskovky ve společenské místnosti. Prostě dle svého gusta. Rozhodně jsme nechtěli jít spát, a kdyby to šlo, tak bychom určitě tancovali až do rána. Ale učitelé byli neoblomní, a i když nám o půl hodiny protáhli večerku, chtěli jsme více. Konec školy v přírodě, někteří z toho byli až smutní, někteří brečeli, jako kdybychom se už nikdy neměli vidět. Byla to prostě síla. Ale asi to zná každý, že po silných zážitcích a tolika společného času je člověku smutno, že už to končí. 

V pátek ráno po snídani všichni balili kufry, uklízeli na pokojích a těšili se domů. Teda těšili i netěšili. Raději bychom zůstali ještě další týden. Posbírali jsme všechny sportovní věci z hřiště, zkontrolovali jsme okolí a čekali na autobusy. Tentokráte přijeli ještě dříve, než jsme čekali. Pak už jen nabalit kufry do autobusu a fičíme domů. Bylo to super. Děkujeme všem učitelům za tento společný týden. Užili jsme si ho. Tak díky Kyčerko, bylo nám u tebe fajn.